Syndrom vyhoření – burn out syndrom

Hovoříme-li o syndromu vyhoření, potom máme na mysli stav, při kterém postižená osoba zcela vyčerpala svoji energii a chuť do práce, kterou vykonává. Jedná se o psychické vyčerpání organismu, včetně postižení fyzických sil postižené osoby.

Jde o plynulý, postupný a dlouhodobý proces, v němž lze rozpoznat zhruba tyto fáze: počáteční nadšení, vystřízlivění, frustrace, apatie a rozvinutý syndrom vyhoření.

Syndrom vyhoření významně snižuje kvalitu života tomu, kdo jím trpí a ani okolí postiženého nezůstává nedotčeno – klienti, spolupracovníci i blízcí lidé jsou vystaveni snížené výkonnosti, podrážděnosti, střídaní apatií, cynismu, ironizování a dalším projevům postižené osoby.

Syndrom vyhoření

Člověk má rovněž tendenci konzumovat větší než pro něho standardní množství návykových látek (cigarety, alkohol, léky) a je tak ohrožen vznikem závislosti. Za pomoci návykových látek se totiž snaží utíkat od reality a problémů s ní spojenými. Narušují se mezilidské vztahy, narůstají problémy v partnerství a dotyčný trpí i fyzickými symptomy, jako jsou například bolesti žaludku, potíže s trávením, bolesti hlavy a zad.

Projevem emocionální nestability jsou pak časté epizody pláče, depresí nebo neochota ráno vstát a jít do práce. Relativně častým jevem je také bavení se na účet klienta a nazírání na jeho problémy tak, jakoby si je klient za něco zasloužil. Jde o ztrátu lidskosti v mezilidských vztazích projevech. Typické jsou i pozdní příchody do práce a brzké odchody domů, popřípadě prodlužování poledních pauz a podobně.

Historie syndromu vyhoření:

Název tohoto „onemocnění“ pochází z roku 1974 od amerického psychoanalytika Herberta J. Freudenbergera. V USA, kde je mimochodem syndrom vyhoření uznáván jako nemoc z povolání. Pojem „burnout“ používán původně ve spojení s narkomany v chronickém stadiu, později v souvislosti s pracujícími lidmi, kteří projevovali letargii, zoufalství a bezmocnost.

Rizikové skupiny:

Nejčastěji se s vyhořením setkají ti, kdo pracují s lidmi – příkladně lékaři, zdravotní sestry, učitelé, psychologové, právníci, policisté, telefonní operátoři a další.

Nevýhodou je přílišné počáteční nadšení do práce, perfekcionismus, workoholismus, málo přátel, neschopnost odmítat další a další úkoly a špatná organizace času. Postižená osoba má pocit, že ač dává do své práce mnoho psychických i fyzických sil, nevidí za sebou žádné velké výsledky a propadá tak beznaději a depresím.

Prevence syndromu vyhoření:

Dobré je zrevidovat si své přednosti a rezervy, dále plány, ambice, možnosti a v neposlední řadě i žebříček hodnot.

Léčba syndromu vyhoření:

Rozvinutý syndrom vyhoření patří do rukou psychologa, případně psychiatra (přidruží-li se silnější deprese nebo dokonce i sebevražedné myšlenky a tendence.). Pomoci může dlouhá dovolená a především změna místa nebo celé profese. Jedná se ale o dlouhodobý proces, který lze popsat jako rehabilitace duše.

(7101 hodnocení)
Článek Syndrom vyhoření – burn out syndrom byl publikován 10.12.2014 autorem Svět-vitality.cz.
Zdroj:
Vytisknout Doporučit známému

Mohlo by Vás zajímat:


Rodina a vztahy

Nebuďte lhostejní k lidem okolo Vás. Myslete na svoji rodinu, své známé a kamarády.