Historie výživy

Zdravá strava a správné stravovací návyky patří neodmyslitelně k dobrému fungování celého lidského organismu. Vyvážený příjem sacharidů, lipidů, proteinů, vitamínů a minerálních látek umožňuje lidskému tělu správně fungovat a mít dostatek energie pro běžné i náročnější činnosti, které musí během dne zvládat. Ne vždy však mělo lidské pokolení dostatečné zdroje těchto látek.

Historie stravování

Pravěk:

Člověk je jako živočišný druh zařazován do skupiny Primátů a představuje tak typický druh všežravce. V období pravěku se však živil především potravou rostlinného původu obohacenou o drobné živočichy (hmyz, korýše, drobné savce). Později se rozvíjí i lov, a proto se strava obohacuje i o složku živočišnou. Zlomová situace nastala v mladší době kamenné, kdy se začalo rozvíjet pastevectví a zemědělství a zdokonalovaly se lovecké zbraně. Dominantím zdrojem vápníku se stává mléko. Ke konci pravěku se zlepšuje také pravidelnost stravování.

Starověk:

Je typický především zdokonalujícím se zemědělstvím a to o pěstováním obilí, luštěnin (hrách, boby, cizrna), řepy či zelí, ale také okopanin. Hlavním zdrojem vitamínů byla zelenina. Typickým byl též chov zvířat a také jejich lov (ptactvo, ryby, divoká zvěř). Typický je také nedostatek hygieny při konzumaci a přípravě potravy. Při neúrodě se vyskytoval hladomor.

Středověk:

Jídelníček byl tvořen vysokým obsahem potravy obecně. Především vysokou konzumací masa, zvláště zvěřiny a vysokou konzumací alkoholu (víno, medovina, pivo). Pokrmy se hojně kořenily cizokrajným kořením jako například pepř, hřebíček, anýz, vanilka a to z ryze praktických důvodů. Aromatické koření totiž překrývalo zápach zkaženého masa. Oblíbené byly u panstva také sladkosti a cizokrajné druhy ovoce (fíky, datle, pomeranče). Základním sladidlem byl med, třtinový cukr se užíval od 15. století a to velmi vzácně.

Chudá část populace se živila především rostlinnou potravou v podobě různých druhů kaší a také zeleninou, kterou si sami pěstovali (zelí, ředkev). Sladkosti, chléb nebo mléčné výrobky se zde vyskytovaly pouze ve svátek. Chudí často trpěli hladem.

Také v tomto období se setkáváme s nedostatkem hygieny, od 14. století se používaly talíře, ale jedlo se výhradně rukama. Vidličky byly vynalezeny až ve století sedmnáctém.

Novověk:

Zásadní změny nastaly především za vlády Marie Terezie. Zvýšilo se pěstování brambor, rajčat a kukuřice, rozšířila se spotřeba kávy, cikorky, kakaa, čokolády, ale také lihovin a tabáku. Součástí jídelníčku byly také výrobky z obilnin. Chléb se dělal žitný, bílé pečivo se jedlo pouze v neděli a ve svátek. Hlavním zdrojem proteinů bylo mléko a mléčné výrobky. Zvýšila se spotřeba masa a to i u chudších vrstev. V první polovině 19. století vznikla tzv. česká národní kuchyně, která byla velmi vydatná díky spotřebě tuku a cukru, potýkala se však s nedostatkem ovoce a zeleniny.

1. polovina 20. století:

Na počátku 20. století se pokračovalo v tradiční měšťanské kuchyni, která byla dostupná i na venkově a míchala se tak s kuchyní lidovou. Během 1. světové války se projevil nedostatek potravin a špatná distribuce potravy spojená s hladověním. V období 1918 – 1939 byla strava ovlivněna především zahraniční kuchyní. V období 2. světové války nastal mezi obyvatelstvem hlad a to především kvůli přidělování tzv. stravovacích lístků, jejichž systém se podařilo odbourat až několik let po skončení války. Poté se ustálila kuchyně založená na směsi tradic české národní kuchyně se zahraničními vlivy.

1949 – 1989:

V tomto období se kladl důraz spíše na kvantitu než na kvalitu stravy, zlepšovala se i její distribuce. Rychle stoupala spotřeba cukru, živočišných tuků, vajec, sladkostí a alkoholu, především pak piva.

Dovoz se omezil pouze na tropické a subtropické plodiny. Na druhé straně byla strava chudá na vitamín C, vitamín A, železo, vlákninu a vodu. V 80. letech se omezila spotřeba mléka, naopak stoupala spotřeba sýrů a mléčných výrobků. Velkým pozitivem této doby byl fakt, že prakticky utichla výroba polotovarů.

Současnost výživy:

Pro současnost naší výživy je typický např. nadměrný obsah energie ve stravě, nadměrná spotřeba nasycených tuků a cholesterolu ( především z vajec, sádla, másla, mléčných výrobků a masa). Dále nadměrná konzumace cukru ve formě čokolády a bílého pečiva, nadměrný přísun alkoholu a to především lihovin, vína a piva, zbytečně zvýšená konzumace soli. Z nedostatečného přísunu je to pak vitamín C, ovoce a zelenina. Klesá spotřeba železa u žen, obsah selenu, fluoru a jodu v potravě. Nedostatečný je také přísun vlákniny, který je dán nízkou spotřebou ovoce, zeleniny, luštěnin a cereálií. Všechny tyto faktory se potom projeví na trávení zažívacího traktu a nedostatku energie.

Co se týká okolního světa v chudých oblastech jsou opět typické oblasti s neúrodou a hladověním během válečných sporů. Nejhůře jsem na tom předměstí velkým měst. Strava obsahuje mnoho cukru, tuku a nedostatek vlákniny, ovoce a zeleniny.

(1494 hodnocení)
Článek Historie výživy byl publikován 3.12.2014 autorem Svět-vitality.cz.
Zdroj:
Vytisknout Doporučit známému

Mohlo by Vás zajímat:


Hubnutí a diety

Nadváha je začítek obezity! Myslete proto za včas na svoji štíhlou linii.